Medulin – víkend 26.10. až 28.10. 2018 na Jadranu

Na víkend hlásili pěkné Jugo – teplý, ale vlhký jihovýchodní vítr přes celý Jadran. Předpověď byla „větru hodně, srážek hodně“, ale u Juga jeden nikdy neví. Rozhodil jsem sítě obvyklým spolucestujícím, do kterých se  tentokrát nikdo nechytil. Tak si říkám, že jsme dlouho nikde nebyli a vyrazili jsme jen s rodinným teamem.

Pátek

Dorazili jsme na místo v pátek dopoledne a nefoukalo. Využili jsme s Přemálem volna a podnikli výpravu do okolí, maminka dospávala cestu.

Foukat začalo odpoledne. Nakonec z toho byla krásná freestylová tříhodinovka při západu slunce, které jsme tedy spíše tušili, než viděli. Pojezd to byl parádní, přesně dle mého gusta. Byl odliv, takže za ostrůvkem se udělal flat, foukalo krásně stabilních 8 m/s a na spotu nebyli v každém okamžiku více jak tři draci včetně nás. Draky jsme balili za tmy, ještě že máme obaly, kde se nemusí vypouštět spíry na drakovi.

Sobota

Foukalo celý den, od rána do tmy. Předpověď to říkala dlouho dopředu, podle toho taky vypadala účast na spotu. Chorvatů mrak, k tomu Němci, Rakušáci a pár Čechů, slovy Badys (ten nesmí chybět nikde J), Pepík Orlík Lokál (to je jeden člověk, nikoli tři J) s Oldou a Pavlem.

Po pátečním freestylovém pojezdu jsem byl v sobotu zklamán. Myslel jsem si, že budu pokračovat v tréninku, ale vítr byl o hodně rozbitější, než v pátek. Nemohl jsem vyladit velikost draka. Desítka byla malá a čtrnáctka zase velká. To byl jeden ze dvou dnů v roce, kdy si říkám, že by to chtělo draka dvanáctku. Plus na spotu bylo dost lidí, kteří se zdatně motali. Naštěstí alespoň nepršelo. V předpovědi byl déšť celý den, ale naopak bylo skoro celý den azuro.

Podrtženo sečteno, večer jsem byl lehce rozladěn, ale to už je úděl princezen zvyklých na řecké, turecké, německé a já nevím jaké ještě větry a po čertech málo ošlehaných větry Mušovskými.

Neděle

Na neděli byla předpověď nevýživnější. A taky že to stálo za to. Jadran ukázal, jaký umí být, když se živly vzbouří. Vítr 12-16 m/s a vlny jako blázen. Po obědě se do toho přidal ještě déšť a psa by nevyhnal.

Nejdříve jsem jezdil v zátoce. Chodily pěkné vlny-kickery, ale motalo se tam hodně ostatních riderů, takže bylo těžké načasovat poryv větru, pěknou vlnu a prostor pro dopad. Jezdilo tam dost windsurfařů, kteří mají úplně jiný rytmus a směr ježdění a o to bylo hledání prostoru těžší.

Pak jsem vystoupal proti větru ven ze zátoky ke kempu, kde se lámaly velké vlny. Jezdil tam můj kamarád ze Slovinska, zdatný vlnař. Poprvé v životě jsem jezdil vlny, které byly o hodně větší než já. No jezdil, spíše před nimi ujížděl a snažil se dělat vše pro to, aby mě nezabalily. Jezdil jsem ve wakových botičkách a několikrát jsem byl rád, že je mám. Vlny jsem fotil ráno, kdy ještě tolik nefoukalo. Pak přidalo a vlny se zvětšily.

Pochopil jsem, proč vlnaři mají rádi silný vítr a hodně malé draky. Přestože foukalo 12-15m/s, když mě začala dojíždět vlna, a já se snažil zmizet, byla moje desítka C4 na kiteloop pomalá.

Když okolo poledne vítr ještě zesílil a windsurfaři se začali vracet na pláž pěšky, řekl jsem si, že je čas se na to vykašlat. To už bylo Jugo pěkně rozparáděný a přišel onen slibovaný déšť. Odjížděli jsme a připadali si jako v Čechách koncem října. Koneckonců, konec října byl.

Poučení na závěr: pokud se chcete ještě hezky svézt v teple, sledujte předpověď pro Chorvatsko/Itálii/Francii. Jen co tam budou tři dny, vyrazte. Je tam teplo, nicméně na neopren to samozřejmě je a večer i na mikinu. A i když hlásí déšť, tak se může stát, že se opálíte.

 

Uvidíme se u vody.

Aloha Přemek