Směrový board na kitesurfing

Kitesurfing pochází ze spojení „drak“ a „surfování“. Původně tedy surfování na vlnách, kde jezdcovi pomáhá drak. Taky první pionýři kitu jezdili všichni na směrových deskách a byli to buď surfaři nebo windsurfaři, nejlépe obojí. Když se díváte na záběry z prvních závodů z Havaje, jezdci používají strapy na prknech, co vypadají něco mezi windsurfovými plováky a surfovými deskami.

 

Záhy si uvědomili, že se s drakem jezdí tam a zase zpět a není tedy nutné přehazovat nohy a jet pořád za špičkou prkna, ale lze s prknem „couvat“. Cesta k twin-tip boardům byla otevřená. První twintip boardy měly nicméně pořád dost směrový tvar. Sice byly souměrné, ale měly ostrou špičku i patku a jízda na nich připomínala jízdu na vlnovce.

 

Od té doby i twintipy i směrovky urazily pořádnou cestu vývoje. Jaký je mezi nimi rozdíl?

 

Rozdíl mezi twintip boardem a vlnovým boardem.

 

Konstrukce.

Twintip je tenká dřevěná deska s laminátovými nebo karbonovými vrstvami. Je pružná, pevná, strapy jsou k desce připevněné nerezovými inzerty.

Vlnovku tvoří tlustá sendvičová deska, která má jádro z polyuretanu nebo podobného materiálu. Jádro je obaleno tenkou vrstvou laminátu (skelnou tkaninou a polyesterovou pryskyřicí). Namáhaná místa bývají vyztužena karbonovými vlákny. Pochozí plocha boardu bývá buď hladká (pak se deska voskuje jako v případě surf boardu), případně polepená EVA podložkou, aby na ni neklouzaly nohy.

 

Tvar.

Twintip board je symetrický. Jezdí se na něm na obě strany stejně. Tam a zase zpět. Ploutvičky jsou i na špičce i na patce boardu.

Vlnovka je směrová deska. Jezdí se pouze jedním směrem. Má rozdílnou špičku a patku. Když chcete jet zpátky, musíte prkno otočit špičkou na druhou stranu, přehodíte nohy (můžete jet i tou samou nohou vpřed, tak zvaně na „toe side“) a jedete zase špičkou dopředu. Směrová deska má ploutvičky pouze vzadu.

 

Výtlak.

Twintip deska má velmi malý objem, proto nemá prakticky žádný výtlak.

Vlnovka naproti tomu má objem velký, takže má i výtlak. Lehkého jezdce vlnová deska udrží nad vodou (spíše v leže než ve stoje).

 

Styl ježdění.

Twintip desky se používají především na freeride a freestyle ježdění na rovné vodě a v chopu.

Na vlnovce se jezdí především ve vlnách. Drak pomůže jezdci se dostat na vlnu a pak se zaparkuje ve větrném okně. Jezdec jede pak vlnu jen více méně gravitací (z kopce, bez tahu draka). Poslední dobou je velmi oblíbený tzv. strapless freestyle. Jezdec se snaží dělat triky, aniž by měl prkno připevněné k nohám. Oproti twintipu je to technicky velmi náročný styl ježdění.

 

Důležité parametry směrových desek.

Šířka.

Podobně jako u surfových desek platí, že čím širší deska, tím je pomalejší a čím je užší, tím je rychlejší. Zároveň platí, že širší deska bývá stabilnější a užší méně stabilní. Ovšem záleží i na rozložení objemu. Pokud je deska široká pouze uprostřed a u špičky a patky je užší, pak je méně stabilní, ale obratnější, než deska, která je široká i u špičky a patky.

 

Délka.

Na rychlost a obratnost má délka rovněž podstatný vliv. Čím delší deska (při stejné šířce), tím je rychlejší. Čím kratší, tím je pomalejší, ale zase obratnější.

 

Rocker neboli podélné prohnutí.

Na desku se podívejte zboku a vidíte, jak moc je deska prohnutá. Jak moc má zvednutou špičku a patku. Platí čím více je deska prohnutá (větší rocker), tím je pomalejší, ale obratnější. Deska s velkým rockerem hrne vodu a tím brzdí. Čím je board plošší (má menší rocker), tím jde snadněji do skluzu (je rychlejší), ale zase je méně obratný. Zároveň je důležité, jaký je tvar prohnutí. Je rozdíl, jestli je rocker kontinuální (rádius prohnutí je všude stejný) nebo zda je uprostřed plošší a zvednuté jsou pouze špička a patka.

Tvar patky.

Ačkoli to tak nevypadá, tak tvar patky je jedním z nejvíce určujících prvků na směrové desce. Pro lepší přehled jsem si vypomohl článkem od surfařů.

 

Rozlišujeme několik základních tvarů:

Čtvercový (squashový) tvar – nejklasičtější tvar. Čtvercové nebo mírně zaoblené okraje fungují jako dva body odtoku vody, které umožňují ostré otáčky a rychlé manévry v menších až středních vlnách.

Zaoblený tvar. Má méně materiálu na patce než jakýkoli jiný tvar. Takovou desku je snadnější zašlápnout pod vodu a tím začít s otočkou. Zatáčky jsou hladké a protáhlé, protože patka nemá ostrý bod, přes který se voda od desky utrhne. Umožní dlouhé zatáčky bez ztráty rychlosti, ale nepomáhá při rychlých otočkách v nejkritičtější části vlny.

Tvar Vlaštovka (rybí ocas). Nejvhodnější do menšího a zabalujícího se příboje. Obrácené V tvoří dva ostré body, které se zakousnou do vody. Relativně širší obrys pomáhá generovat rychlost i v pomalejších částech vlny. Ovšem velmi dobře funguje i ve velkých vlnách.

Špičatý tvar. Tento tvar se používá u desek pro sjíždění velkých vln. Špička generuje největší rychlost a stabilitu, ovšem za cenu malé manévrovatelnosti. Což u velkých vln tolik nevadí. Při sjíždění desetimetrových vln je lepší držet směr než se snažit o ostré zatáčky.

Tvar dna.

Určuje, jak se deska chová v rychlosti. Dno pomáhá s manévrovatelností a rychlostí.

Flat (ploché dno). Board je spíše obratnější, po vodě jakoby plave.

Jedno až dvojitá konkáva. Je to jeden nebo dva mělké podélné kanály, který pomáhají držet směr jízdy a díky malým turbulencím vznikajícím mezi konkávami deska „letí“ rychle a vysoko po hladině.

Více konkáv (např. čtyři). Výrazně více pomáhají držet směr jízdy rovně.

 

Tvar a objem hran (railu).

Čím je hrana tlustší, tím hůře se board překlápí z jedné strany na druhou a tedy tím hůře se s ním zatáčí. Na druhou stranu tlustá hrana generuje vyšší vztlakovou sílu a board se tolik nezatápí. Při jízdě je rychlejší. S tenčí hranou se snadněji vykružují zatáčky, v zatáčkách je jízda stabilnější, ale deska se více zatápí a je pomalejší.

Pokud je spodní část hrany ostrá, vzniká odtoková hrana, ze které se snadno odtékající voda “utrhne”, a deska je rychlejší. Pokud je spodní část hrany více zaoblená, odtékající voda přilnává a deska je pomalejší.

 

Počet, velikost a umístění ploutviček.

U kitových směrových desek se používají nejčastěji tři ploutvičky (thruster) nebo čtyři ploutvičky (quad setup). Přičemž všechny ploutvičky bývají stejně veliké. Platí, že čím je méně ploutviček, tím mají menší plochu, a prkno je reaktivnější a méně drží směr. A naopak, čí více a větších ploutviček, tím jede deska rovněji a hůře se s ní manévruje.

Dále je důležité umístění finek v předozadním směru. Čím jsou finky dále od středu prkna (tedy blíže k ocasu prkna), tím jede prkno rovněji. Poloměr zatáčení je delší. Čím jsou finky umístěné blíže ke středu prkna, tím je poloměr zatáčení menší a deska je obratnější.

 

Deska Brunotti Boomer může mít buď tři nebo čtyři ploutvičky. Tři může mít více vzadu nebo naopak více vepředu.

 

Druhy směrových desek.

Výše uvedené vám pomůže rozpoznat, která deska je určená pro koho a na jaký druh ježdění je vhodná.

 

Deska pro začátečníky, na chop a malé vlny.

Bývá širší a delší, s dostatečným objemem. Stabilní, aby se na ni udržel začínající jezdec. Má silnější rail a spíše ploché dno. Tvarově od šipek až po zepředu i zezadu zaoblené tvary. Výtlak (objem) má rovnoměrněji rozložený mezi špičkou a zádí. Na takové desce se snadno učí přešlapávání při změně směru jízdy. Když jezdec šlápne trochu jinam než na optimální místo, deska ho neshodí. Deska má menší až střední rocker, aby s ní jezdec rychle dosáhl jízdy ve skluzu.

 

Desky pro pokročilé jezdce, kteří rádi ostré zatáčky v menším až středním swellu.

Spíše kratší a uprostřed širší deska, která se zužuje směrem k ocasu. Hrany užší a ostřejší. Finky posunuté více do středu boardu. Dno s konkávou. Tvar patky čtvercový nebo vlaštovka. Střední až větší rocker.

 

Deska pro velmi zkušené jezdce do velikých vln.

Spíše delší a užší deska. Finky posunuté více dozadu. Hrany silnější, ale ostré. Spíše menší až střední rocker.

 

Deska na strapless freestyle.

Směrová deska, která má dost rozdílný tvar oproti vlnové desce. Tupá špička. Deska je více obdélníková, aby jela rovněji. Bývá kratší a užší. Mývá hranu, kterou lze snadno chytit do ruky.

Můj vztah k vlnovým deskám.

Já jsem bytostný freestyler. Se svým teamem jezdíme po flatových spotech, i když to občas znamená jezdit v bahně na laguně místo v krásně čisté, ale chopové nebo vlnové vodě na moři. Zatím jsem k vlnovce „nedozrál“. Hodně kamarádů, se kterými jsem kdysi začínal, už vlnovky dávno jezdí a předpovídají mi, že se k tomu taky jednou doberu. Sami se už na freestyle vykašlali, což já beru jako zestárnutí. Já se na vlnovku cítím mladej. Říkám si, že na ni přejdu na důchod, až se nebudu chtít mlátit o vodu při freestylu.

 

První krok směrem k freeridu a vlnovému ježdění jsem udělal s foilem. Foil mě velmi baví, beru ho jako rovnocennou aktivitu k freestylu. Na foilu se učím přešlapávat při změně směru jízdy. Zvolil jsem si tu těžší cestu. Snazší je to naopak. Nejdříve se naučit přešlapovat na vlnovce a pak to dělat na foilu, ale co už.

 

Vlastně ze mne už jednou málem vlnař byl. Na začátku mé kitové kariéry jsem jel vyrazil na trip na Filipíny. Byl jsem krátce po třetí operaci kolene a přesně jsem nevěděl, jak mé koleno bude snášet twintip ježdění. Vzal jsem si s sebou i Kipunu (super vlnovku od Undergroundu). Měl jsem představu, že koleno nebude při jízdě strapless trpět, protože nebudu mít na noze prkno přivázané, ale jen na něm budu stát.

 

To byl zase jednou nápad za 1000. Jednak jsem se s boardbagem s dlouhým prknem tahal jako blázen. Zdaleka to byla největší část mého vybavení. Kdo kdy jel na Filipíny ví, jaká je cesta opruz. Využijete kromě vlaku a ponorky všechny dopravní prostředky (jenom letadlo například 3 krát) a po třech dnech už jste na místě. A celou dobu jsem táhnul Kipunu.

 

Ježdění taky stálo za to. Na výběr byla hloubka s pekelnýma vlnama za reefem nebo šutry půl metru pod hladinou s ježkama na reefu nebo písek s jakžtakž rovnou vodou s hloubkou od 20cm po tři čtvrtě metru samozřejmě taky s ježkama. Vybral jsem si třetí variantu. Ale pokaždé, když jsem spadnul ze strapless Kipuny, musel jsem skočit do zhruba půl metru vody na nohy mezi ježky. Takže nejen skvělí ježci, ale i dopad na nohy, kdy nevíte, kdy přijde náraz do dna. Na kolena po operaci ideální.

 

Naštěstí jsem netrefil ani jednoho ježka, vcelku rychle mě to přešlo a naštěstí jsem s sebou měl i twintip. Všechno dopadlo skvěle. Pro mne. Pro Kipunu nikoli. Když jsem ji vytáhnul v Praze z letadla, měla ulomenou špičku. To byla taková symbolická tečka ze mým směrovým dobrodružstvím. Od té doby musím občas odrazit tlak Jíti, abych vzal s sebou na výlet i vlnovku. Jednak tvrdím, že žádnou nemám a jednak, že se nám nevejde do auta.

 

Nevěřte. Nějakou vlnovku bychom u nás našli. Mrkněte sem 😊.

 

Aloha a uvidíme se u vody.

Přemek

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *