Úskalí startování draka při kiteboardingu

Po svém nedávném trpkém zakončení jedné kitesession jsem se rozhodnul, že se s Vámi podělím o pár zkušeností, které by Vám mohli pomoci bezpečněji a radostněji startovat a přistávat draka. Zaměřím se na ten krátký, ale kritický okamžik mezi tím, kdy drak bezpečně a „chtěně“ leží na zemi a tím, kdy kontrolovaně jedete a užíváte si jízdu.

Nebudu ale vysvětlovat úplné základy a vysvětlovat, co je to kiteboarding. Obracím se již na kitery, tedy na čtenáře, kteří ví, co je to větrné okno, jak se drak nafukuje, pokládá a startuje. Budu psát o vodě, protože je mi nejblíže, analogicky to ovšem platí i pro sníh a land. Oproti tomu fotky jsem pořizoval na sněhu a v obchodě.

Pojďme na to, pojedeme chronologicky (a s příklady):

Výběr spotu

„Fouká, jedem!“. „Kam?“. „Na …“. „Tam je to blbý, tam se špatně startuje drak“. „Neboj, to se nějak udělá“… Všichni známe tento rozhovor.

Bohužel v ČR a v nám nejdostupnějších destinacích se nachází ideálních spotů jako šafránu. Všude je něco, ale někde přece chceme jezdit. Výběr spotu může být pro nastávající události zásadní. Vybíráme spoty, kde si dobře zajezdíme, ale zároveň jsou co možná nejbezpečnější. Tím myslím, je tam co nejméně překážek na zemi i ve vodě a vítr fouká přímo na spot bez blízkých překážek.

kiteboarding

Dále je třeba si uvědomit, že spot může být na jeden směr větru parádní a na jiný směr větru, byť jen o pár stupňů z jiného směru, může být peklo. Je lepší ujet 150 km autem více na lepší spot než pak litovat. Ty nejhorší spoty já nazývám megaspoty a je jich u nás požehnaně. Příklad megaspotu je Vltava v Praze. Dá se tam jezdit, je to super hec dojet na spot tramvají, ale je to více rizika a nepříjemností než pěkného poježdění.

Překážky na spotu

Na většině spotů tedy překážky jsou. Okolo všech vodních ploch v dosahu rostou stromy (Ozonovníky, Slingshotovníky,J), mohou tam být postavená auta atd. A pište si, že každý strom a sloup přitahuje draka v pravdě magickou silou.

V každém případě se snažíme, aby všechny překážky byly mimo dosah draka, tedy byly bezpečně dále než délka šňůr ve všech směrech. Spot je jinými slovy větší než 60 metrů a my startujeme uprostřed. Pokud je spot menší, stojíme tak, aby nebezpečné překážky byly za námi.

Musíme si dát pozor, abychom drželi draka po startu před sebou jen těsně nad zemí (do 45°). Aby nás drak nepřeletěl (nechtěně) na druhou stranu přímo do překážky za námi.

Příklad: Jako mírně pokročilý začátečník (!!!) jsem startoval na megaspotu Mácháč (Máchovo jezero) na jižní vítr kdesi z lesa tak, že Buddy (kamarád, který mi startoval draka) stál po prsa ve vodě a já jsem stál 10 metrů zanořený do lesa.

Modlil jsem se, abych měl vše správně navázané a drak nevylítnul nekontrolovaně nahoru do korun borovic. Dle lokálů ty borovice pamatují draky všech světových značek.

Strojení draka a příprava před jízdou

Na spotu se snažíme dodržovat místní zvyklosti. Sledujeme lokály, kde strojí draky, kam rozbalují šňůry, odkud startují, kde stojí jezdec a Buddy v okamžiku startu, kudy chodí do vody, kde přistávají.

kiteboardingNe vždy je to ovšem logické a bezpečné, občas lokálové dělají pěkně nebezpečné kousky, protože svůj spot znají „jak své boty“. V takovém případě se zařídíme zdravým rozumem, ale VŽDY s přihlédnutím k zásadě CO MOŽNÁ NEJMÉNĚ PŘEKÁŽET a lokály neštvat.

Na některých spotech jsou pravidla jasně daná, napsaná na ceduli. Ty dodržujeme, pokud nechceme být biggest asshole on the spot.

Při strojení draka VŽDY necháváme volný průchod do vody, necháváme volný prostor pro startování a přistávání jiných kiterů. Nebráníme drakem ani šňůrami.

Nafoukneme draka a navážeme šňůry. Pokud si nejsme jistí, že jsou šňůry správně navázané, je lepší je v klidu ještě jednou zkontrolovat, než jít s drakem na místo startu a tam zjistit, že jsou navázány špatně. Zdá se to být jasné, ale na frekventovaných spotech, kde se snaží startovat 5 lidí naráz (Neusiedler see, Nord Strand v létě) se to stává 30 % kiterů.

Navážou, dají povel Buddymu k donesení na místo startu a tam zjistí, že šňůry jsou překroucené. Ve stresu se snaží bar „prohodit“, ale výsledek je většinou pouze větší zamotání, takže po 10 minutách stresu s 10 nadávajícími kitery za zády to sbalí a jdou zpět na louku šňůry znovu navázat.

TIP: Já osobně nejraději pokládám šňůry přímo po větru „pod drakem“. Když je navážu, jdu ještě jednou k baru, zvednu jej a natažením šňůr se přesvědčím, že jsou správně navázány.

Pokud musím navazovat šňůry zboku draka (není prostor, místní zvyklost), snažím se to dělat pečlivě a při samotném startu je o to více pohledem kontroluji. Vázání zboku je více náchylné k prohození šňůr, protože šňůry pokládáme přes sebe a není na první pohled vidět, jestli jsou správně.

Někdy je místo foukání a navazování draka dost vzdálené od místa startování a nelze draka donést s rozmotanými šňůrami (v cestě je např. spousta draků nebo věcí, za které se šňůry zachytávají). V takovém případě šňůry po navázání opět namotáme na bar a necháme volných cca 10 metrů od draka.

Bar položíme VEDLE draka, nikdy ne pod draka mezi šňůry, protože by se mohly šňůry snadno prohodit. Pak můžeme snadno s drakem nakráčet na místo startu, bar držet bokem a na místě startu šňůry z baru odmotat.

mysticstore-bar u draka

Po navázání draka je dobré si projít a zkontrolovat ostatní vybavení, s čím chceme jít jezdit. Zda máme všechno a všechno je v pořádku. Bez trapézu neodstartujete, ale třeba na helmu, leash, dres na Neusiedleru, správně nastavené strapy na prkně se dá celkem snadno zapomenout.

Příklad: dost často vidíte kitera, jak zápasí s drakem nad hlavou přímo uprostřed vchodu do vody a dává povely Buddymu, aby mu přenastavil strapy na prkně, protože zapomněl, že naposledy jezdil v Egyptě bez bot a teď je na MKB, kde boty potřebuje, ale nevejdou se mu do strapů. Tahle diskuse trvá minimálně 10 minut k velké radosti všech, co chtějí jít na vodu nebo z vody ven.

Konečně startujeme

Vše máme připravené, zkontrolované, jdeme startovat. Rozmotáme šňůry, zahákneme chickenloop, zajistíme „čuráčkem“ a správně připevníme leash na trapéz i na bar. To je velmi důležité, pokud se něco bude dít a budeme muset draka odstřelit, je leash jediný, který drží draka, aby neulétl pryč a nezničil se.

Příklad: Honili jsme po pláži borce, kterého smýkal drak, ale nemohl odstřelit, protože neměl připevněný lash. Když jsme se ho poté ptali (naštěstí to přežil on i drak), proč neměl leash, řekl no přeci jsem ještě nebyl na vodě!!!

Ve chvíli startu (většinou) potřebujeme Buddyho a dobrý Buddy je k nezaplacení (co má dělat Buddy viz dále). Vždy je dobré se s Buddym předem domluvit na postupu startování. Někdy je to jednoduché, Buddy vypouští draka přímo na místě, kde drak ležel. Jindy Buddy musí s drakem někam popojít, což situaci trochu komplikuje.

Buddy musí stát s drakem v místě, kde přímo do draka fouká vítr. Pokud je na pláži keř, za keřem může stát jezdec, nikdy ne drak. Drak musí být na volném prostoru, kde fouká. Každopádně ve chvíli, kdy Buddy draka otáčí, dbáme na to, aby šňůry byly prověšené, tzn. jezdec stojí blíže k drakovi, než je délka šňůr.

Jde o to, aby Buddy mohl draka v klidu otočit a draka nenaplňoval vítr a Buddy se s větrem nepral. Pokud jezdec natáhne šňůry a navíc stojí hodně proti větru, Buddy většinou ani draka neotočí. Drak se přes Buddyho zlomí a znemožní mu pohyb.

Pokud Buddy přeci jen draka udrží ve ztopořené pozici, drak ho poté tlačí velikou silou proti větru a Buddy, chudák při couvání šlape po všem, co mu leží v cestě (draci, jezdci, …). Je to proto, že zvednutý drak se snaží dostat ven z powerzony, na kraj větrného okna.

Tento úkaz je k vidění na každé pláži: jezdec šňůry napnuté, Buddy v powerzoně, drak zlomený Buddymu přes hlavu a Buddy neví, co dělat. Případně Buddy je drakem nekompromisně tlačen proti větru, např. do vody. Přesnou polohu jezdec – Buddy vůči větru nejlépe okoukáme u ostatních (správně) startujících jezdců. Ale pozor, tato poloha se může v čase dost měnit tak, jak se mění směr větru.

poloha jezdec buddy - kiteboarding

Obr.1

Nejlepší poloha Jezdec – Buddy s drakem vůči větru pro klidný a kontrolovaný start je: Buddy s drakem trochu více proti větru, jezdec po větru. V této pozici, když Buddy zvedne draka do správné polohy (přesně kolmo nahoru), vítr se opírá do horní (z pohledu jezdce zadní) části draka, nenaplňuje ho zevnitř. Viz. obr.1

kiteboarding- přibrždění

Obr.2

Buddy ani jezdec necítí tah v drakovi, drak nechce letět. V této chvíli je nejlepší čas na poslední kontrolu trapézu a leashe. Vše v pořádku, jezdec začne postupovat směrem proti větru, až se začne drak naplňovat zevnitř a jezdec ucítí tah ve šňůrách. Pokud je síla z draka velká, můžeme zatrimovat (přibrzdit) draka. Viz. obr.2

Není dobré ovšem startovat s úplně zatrimovaným drakem, protože drak má velmi prodloužené řídící šnůry a nereaguje na jezdcovy povely. Já při startu trimuji maximálně do poloviny. Zároveň je v tuto chvíli velmi důležitá kontrola, zda je chickenloop správně zaháknutý za hák na trapézu.

kiteboarding - bar

Obr.3

Snadno se může stát, že při manipulaci s barem bez tahu ve šňůrách se chickenloop sveze z trapézu a drží pouze na čuráčkovi. Pokud bychom pokračovali ve stratu, drak zatáhne a následuje uvolnění čuráčka a start unhook = jezdec drží draka pouze v rukách, nikoli na trapézu, a navíc v plné síle (přitažený bar naplno). Viz. obr.3

Pak už dle zkušenosti jezdce většinou následuje běh, puštění draka, který se odstřelí a spadne z výšky na zem.

kiteboarding

Chickenloop je správně zaháknutý, šňůry jsou natažené. Další věcí, kterou je třeba zkontrolovat pohledem, jsou šňůry od baru k drakovi a šňůry na drakovi. Zda nejsou přehozené přes ucho draka nebo jinak zamotané a jestli se drak „nechová divně“.

Přehozená šňůra přes ucho znamená, že je zkrácená a řídí. Jako by jezdec silně tahal za tu stranu baru. Pokud je šňůra přehozená přes spodní ucho, drak se tlačí k zemi a nechce vzlétnout, i když ho Buddy hází vší silou do vzduchu.

Pokud je přehozená přes horní ucho, naopak drak chce vzlétnout velmi silně, rve se Buddymu z rukou, a pokud ho Buddy pustí, následuje velmi rychlý průlet draka skrz powerzonu na druhou stranu a tam drak švihne na zem (v lepším případě).

Samozřejmě, že drak přitom vláčí jezdce po zemi. Drak se může chovat při startu divně z mnoha důvodů. Nejčastější je nenavázání nebo špatné navázání jedné liny na draka, prohození předních a zadních šňůr apod. Pokud se drak chová divně, nesmí dát jezdec povel ke startu a Buddy nesmí draka pustit, ani pokud mu to jezdec ukazuje.

Jezdec dává povel a Buddy pouští draka ve chvíli, kdy drak chce pomalu vzlétnout vzhůru. Buddy pouze draka pustí žádné házení a drak letí pomalu kolmo vzhůru. Pokud fouká slabý vítr nebo je z nějakého důvodu nutné, aby vyletěl drak nahoru rychle, jezdec popojde více proti větru (nebo Buddy jde po větru) a draka „nabije“. Cítí silnější tah ve šňůrách.

Jezdec dává povel vztyčeným palcem a Buddy na tento povel čeká. Pokud jej nedostane, nesmí draka vypustit.

A drak letí:)

Teď je nutné, aby se jezdec co nejrychleji přesunul na vodu a opustil prostor pro start a přistání v co nejkratším čase. Samozřejmě s ohledem na schopnosti a zkušenosti jezdce. Začátečníkovi to trvá déle, u zkušeného jezdce je to okamžik.

Většinou nejsme na spotu sami a motáním se v prostoru startu zvyšujeme nepohodlí ostatních jezdců. Pokud to prostor umožňuje, je lepší chodit s drakem ne na dvanácté hodině, ale níže, někde na desáté nebo na druhé hodině (zhruba do 45°). Pokud máme draka na 12 a přijde díra ve větru, drak poklesne, zkrátí se nám šňůry a drak padá k zemi bez možnosti ovládání.

kiteboarding

Většinou do draka foukne, když je 10 metrů nad zemí a je otočený směrem dolů. Následuje strhnutí jezdce na zem a tvrdý pád draka a roztrhnutí. Když jdeme s drakem na 10 a přijde díra ve větru, drak jen couvne nebo klesne trochu dolů, ale šňůry se nezkrátí a draka lze stále ovládat.

Příklad: Jednou jsem takhle málem zabil dědu, který šel na procházku po pláži v Turecku. Šel jsem do vody s drakem na 12. Přišla díra ve větru a drak padal jako list papíru. Hypnotizoval jsem dědka, aby zastavil, ale ten měl ujit svých 100 jarních kilometrů a valil dál.

Pár metrů nad zemí se vítr opřel do draka a poslal ho prudce k zemi. Rána jak z děla a dědek zůstal jako zmrazenej stát mezi šňůrami a metr od draka. Ani jsem si nechtěl představit, co by se dělo, kdybych dědkovi uříznul šňůrou ucho nebo mu zlomil záda. Asi by mě na místě a bez soudu zastřelili.

Role Buddyho při startu a několik nešvarů

Buddyho role je velmi zodpovědná, Buddy může jezdci pořádně zavařit. Buddy by měl být buď jezdec/kamarád zkušený nebo alespoň náležitě poučený. Protože jezdec je ten, kdo určuje pravidla, já nebudu Buddyho kárat, ale napíšu, jak dělám Buddyho já.

Vždy se snažím jezdci co nejvíce pomoci a snažím se za něj i trochu myslet. Dále se snažím, aby mi drak nevylétnul z ruky, když s ním manipuluji. Otočím mu draka tak, že k němu přijdu trochu blíže, aby byly šňůry určitě povolené, jdu s drakem v ruce vždy trochu více proti větru, tam draka ztopořím a pak se vracím zpět po větru, aby se drak napnul.

V tu chvíli mu zkontroluji šňůry, zda nejsou špatně navázané nebo přehozené přes ucho. Když cítím, že se drak chová divně, snažím se najít příčinu. Pokud nenajdu viditelnou příčinu, draka VŽDY položím, ať mi jezdec ukazuje cokoli.

Zároveň když vidím, že jezdec dělá „opravdu velké kraviny“, draka mu položím, jdu za ním, řeknu mu to a pokud nereaguje, řeknu mu, ať si najde jiného Buddyho, který ho zabije sám. Nikdy nepustím draka, pokud se mi něco nezdá.

Většinou jezdci ještě přinesu prkno, pokud ho měl položené na drakovi. To vše s jedním cílem: aby jezdec co nejrychleji vysmahnul na vodu:).

Nešvary na plážích

Zde bych rád upozornil na pár nešvarů, které jsou k vidění nejen na našich plážích. Pojmenuji je po jezdcích:

Trimař

Jezdec, který stojí s drakem na 12 přesně uprostřed pláže a precizně trimuje. S přesností na centimetry až milimetry. Nahoru a dolu. Taháním a pouštěním baru zjišťuje, jestli už je to ono. A ono není. A ani nebude.

Vítr se mění (a nás rozhodně) a na vodě většinou fouká jinak než na břehu. Navíc při jízdě na vodě potřebujeme více větru než při stání na břehu, takže draka na vodě stejně většinou odbrzdíme. Trimař tedy touhle atrakcí pouze znemožňuje start a přistání ostatním ikterům.

Skokan

Jezdec, který ostatním jezdcům ukazuje své umění a taky výkon draka přitažení baru a poskakováním na pláži. Jasně, vypadá to „úžasně“ a úžasné jsou i výsledky. Jen já znám dva borce – jeden otřes mozku a jeden utržený zkřížený vaz v koleně.

Skokanovo představení je většinou naboso, takže stačí po dopadu šlápnout na něco ostrého (trn) a koleno se automaticky podvrkne. Zvažte, jestli to za to stojí.

Trhač (Tahač)

Jezdec, který po startu trhá/tahá prudce za bar. Vždy, když vidím Trhače toto dělat, přemýšlím: Proč to sakra dělá. Pravděpodobně není spokojený s tvarem draka. Ale on se už nezmění, vyrobili ho bohužel tak J. Trhání barem má smysl u komor, kde se může docílit potaháním draka rychlejšího nafouknutí komor, ale u foukačky nemá smysl.

Diskutér

Jezdec, který stojí s drakem nad hlavou uprostřed pláže a řeší s kámošem nesmrtelnost chrousta. Některý diskutér vydrží řečnit i desítky minut a vůbec mu nevadí, že ostatní jezdci nemohou/nechtějí kvůli němu startovat, jít na vodu nebo přistávat. Ještě lepší než diskutér jsou diskutéři dva, každý se svým drakem nad hlavou. A nejlepší jsou diskutéři tři :).

Pózér/miláček fotografů

Jezdec, který když vidí fotoaparát, ihned začne jezdit co nejblíže k němu a tam „sázet“. Dokonce i bez ohledu na to, jestli fotograf chce fotit právě jeho nebo úplně někoho jiného. Samozřejmě nemám vůbec nic proti focení, fotky z akce jsou parádní, ale pokud fotograf stojí uprostřed pláže a killeři hrotí přímo před ním, dost často se nedá jít na vodu ani z vody. Bolestivě naražená žebra mého kamaráda o mělčinu hned u břehu byla adekvátní cena za ten stejně nevydařený snímek.

Pózér/miláček žen

Jezdec, který když vidí ženskou, dostane neutuchající potřebu se ukázat, absolutně bez ohledu na to, zda z kiterského pohledu má co ukázat. Vlastně má pravdu, turistka na pláži stejně pozná prd, a když se u toho jezdec hezky tváří, kdo by odolal… Takový miláček pak předvádí těsně u břehu neuvěřitelné věci a výsledky jsou občas taky neuvěřitelné. Odražená pata s měsíčním nechozením byl výsledek samečkovy exhibice těsně u břehu. Sameček vymrštěn drakem do mega výšky 3 metrů dopadl bez prkna až na břeh. Samozřejmně jako pajdající přestal být pro samičku atraktivní.

Teď vážněji, co když přeci jen něco přehlédneme (např. přehozenou šňůru přes ucho draka) a drak nás začne nekontrolovaně táhnout po břehu. Je třeba se naučit reflex skočit dozadu na zadek, roztáhnout nohy před sebe a nechat se táhnout po zadku. Nikdy se za drakem nerozběhnout. Draka neuběhnete, vždy to končí až ve chvíli, kdy jezdec nebo drak leží na zemi. Navíc při běhu se nedá s drakem prakticky nic dělat a navíc na něj ani nevidíme. V poloze na zadku vidíme, co se s drakem děje a draka můžeme v lepším případě řídit, v horším případě odstřelit.

Přistávání

Výborně jsme si zajezdili a jdeme přistávat. Mějme na paměti, že jezdec, který jde na vodu má přednost před jezdcem, který jde z vody na břeh. Je to jednoduché, pro jezdce na vodě je snazší udělat ještě jeden šlák a pak vystoupit než aby to řešil jezdec na břehu. Když máme volný prostor pro přistání, jdeme ven opět s drakem na 10 nebo na 2 hodině.

Poklepáním dlaní seshora na hlavu ukážeme Buddymu, že chceme přistát a když je Buddy připraven, klidně mu draka pošleme do rukou. Do draka by mělo celou dobu přistání foukat (za keřem je jezdec, nikoli drak). Pokud přistáváme za keř nebo za strom, pozor na to, že když do draka přestane foukat, drak se rozletí směrem vpřed a to dost daleko.

Je tedy velice snadné pověsit draka zezadu na strom, pokud přistávám těsně za ním. Po přistání draka rychle odstraníme z prostoru pro start a přistávání, aby mohli přistávat i ostatní jezdci. Dobré je si sbalit šňůry, aby po nich nikdo na pláži nešlapal a v lepším případě (když budu na břehu dlouho) i draka, třeba na spíry a odklidit ho někam stranou, kde ho nemůže pošlapat jezdec, který nečetl tento článek.

Připomínám, že přistávací manévr by měl být zase v rámci možností co nejrychlejší, protože motáním se po břehu s drakem nad hlavou zvyšujeme šanci nějakého průšvihu.

Abych ze sebe nedělal úplného chytráka: mé nedávné ježdění skončilo tak, že jsem čekal s drakem na 11 hodině na kámoše na břehu, až si obstará svého draka, přišla mi díra a já opentlil strom Ozonovník a roztrhnul si svého draka. Chyby:

  • Na tom břehu jsem vůbec neměl být. Měl jsem na kámoše křiknout, ať se připraví a pak teprve na břeh dojet a přistát. Vítr byl dost děravý, měl jsem to předpokládat a na břehu trávit co možná nejkratší dobu.
  • Měl jsem stát s drakem úplně těsně nad zemí. V tom případě by se mi šňůry nezkrátily a drak by byl ovladatelný i v poryvech. Měl jsem ho výše, i když ne na 12 hodině. Čím děravější vítr, tím draka raději níže.
  • Měl jsem vystupovat z vody jinde, než 25 metrů od stromu. Buď těsně u něj, abych já byl u stromu a ne drak, anebo hodně daleko, aby drak na strom nemohl dosáhnout.

Chybami se člověk učí, tak příště:)

Aloha Přemek.

Tipy na závěr

Co když nás drak začne nekontrolovaně táhnout po břehu… Je třeba se naučit reflex skočit dozadu na zadek a roztáhnout nohy před sebe a nechat se táhnout po zadku. Nikdy se za drakem nerozběhnout.

Draka neuběhnete, vždy to končí až ve chvíli, kdy drak narazí do překážky nebo do země nebo ho neodstřelíme. Navíc při běhu se nedá s drakem prakticky nic dělat a navíc na něj ani nevidíme. V poloze na zadku vidíme, co se s drakem děje a draka můžeme v lepším případě řídit, v horším případě odstřelit. Je lepší mít odřený zadek než ústa.

1 komentář

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *