wing kite

Wing na sněhu, aneb jak jsem se stal Wingařem

Jeden únorový čtvrtek počasí slibovalo Big day pro snowkiting. Bohužel bylo týden po velké oblevě, a v okolí Brna nebylo nikde napadáno moc sněhu. Než jsme se rozhoupali, kam jet (Orlické hory? Rýžoviště?) a kdy vyrazit, bylo moc pozdě na to, jet kamkoliv dál. Takže jsme skončili na „Brněnském ledovci“ na Kojále.

Kolem jedné hodiny jsme byli na místě, partička kolem Robo Mecha už měla odježděné své dvě hodiny a pomalu to balili. Když jsem je viděl, popadla mě moje obvyklá představa, že jsem něco prošutroval, takže honem, honem foukat, honem převlékat a honem na sníh.

Svítilo krásně sluníčko, ale byla děsivá kosa. Teploměr v autě ukazoval mínus 10, na větru byla pocitová tak mínus 15. Vítr foukal severák, klasicky nahoru dolu. Nafouknul jsem si dvanáctku (jezdily se od osmiček po dvanáctky) a vyrazil.

wing v zimě

Ale co to? Že byl vítr rozbitý, na to jsem u nás zvyklý. Bylo krásně vidět, taky žádný problém. Ale ten povrch! Pravé snowkitingové peklo! Sněhu tak 5 cm, ale byl absolutně tvrdý, hrbolatý a rychlý.

Na můj měkký, vypráskaný snowboard bez hran nic moc. Freestylu jsem se bál, každý pád hrozil zraněním, vysoké skoky to samé. A ježdění sem a tam mě moc nebere, zejména na sněhu, kde vám nohy hoří a kolena vyskakují z kloubů.

Jezdil jsem na kitu asi patnáct minut, v podstatě jsem čekal, až odjede Robova partička, aby nařekli, že jsem měkkota. Přistál jsem kita a přemýšlel, co tady tak asi budu dělat.

Robinek, kolega a spolucestující z auta, si to na lyžích užíval přece jen trochu více. Jednak má rád rychlé ježdění s poskakováním sem a tam a jednak byl ještě nalitý ze včerejší, lehce protizákonné akce. Takže jsem si nebyl jistý, jestli jeho úsměv je úsměv snowkitera, co si to užívá, nebo úsměv opilce, který neví, co se děje 😊.

No nic, nafouknu si Winga. Nikdo tu už není, neudělám si ostudu. Třeba to nějak pojede a zabiju čas, než Robinka nakopu zpět do auta. Vytáhnul jsem ho, nafouknul, zatížil drakem, sbalil pumpu a ostatní krámy do auta a jdu na to.

wing kitování

Už jsem s ním dříve jezdil na skatu (ve slabém větru) a jednou jsem ho jen na botách honil po letišti a učil se přechytávat ruce v poutkách při změně směru.

Na začátku foukalo málo, což bylo přesně super na to, abych se s ním na sněhu trochu sžil. Díky slabému větru jsem se spíše posunoval, než že bych jezdil. Ale bylo to dost na to, abych si vyzkoušel přidat/ubrat sílu ve wingu, manipulovat s ním, aniž by mi brousila spodní špička o zem, při změně směru jízdy zvednout křídlo nad hlavu, zastavit jízdu, prohodit ruce a jet nazpět.

Hmmm, to by šlo, teď ještě aby začalo foukat. A větrný Bůh moje přání vyslyšel. Borci měli v drakách hodně větru, takže foukalo, ale plácek u auta byl za malým kopečkem, takže jsem usoudil, že se vítr o kopeček zvedá a nefouká hned na zemi. Vyšlápnul jsem si kopec a ejhle, tam foukalo dost.

Při výšlapu mne překvapila velice snadná manipulace s křídlem. Z kitu jsem zvyklý se raději trápit s nastoupáním, i když to nejde. Je to pro mne pořád lepší než si sundat snowboard, jít pěšky proti větru a zase někde snowboard nasazovat. S kitem je to daleko větší opruz.

Winga jsem jen pustil z ruky, on si vlál na leashi nebo si spořádaně lehnul na zem a čekal, až se připravím. Žádné tahání, smýkání po zemi a odírání se o zmrzlý sníh.

Na vršku kopce začala pravá zábava. Foukalo pěkně, takže křídlo mělo slušný tah. První skluzy byly lehce nejisté, ale jak jsem na to přišel, dostavil se ten skvělý pocit „vááááááuuuuuu!!! ono to funguje!!!“.

zimní wingování

Zaplavil mě stejný pocit, jako když jsem poprvé sjel kopec v prašanu na snowboardu. Ten samý pocit, když jsem se poprvé rozjel na vodě s kitem. Nebo ten pocit, když jsem poprvé ujel padesát metrů na hydrofoilu v levitaci.

To byla pecka! A postupně ještě přifouklo. Chvílemi létal vzduchem sníh sebraný ze země, že nebylo vidět. Řekl bych v nárazech 12m/s. V tu dobu už jsem věděl, jak nastoupávat, tak, že jsem křídlo držel více proti větru a sílu jsem z něj vypouštěl povolenou zadní rukou.

Jel jsem pomaleji, ostře proti větru. Nebo naopak se nechal vystřelit zadobočákem do pořádných kulí tím, že jsem zadní ruku přitáhnul, křídlo zavřel a svištěl trochu po větru.

Chvílemi jsem držel krok s Robinkem, který vedle mne kulil s kitem na lyžích. Jeho uznalé (možná opilecké) kývaní hlavou mi říkalo: „Hmmmm, už se na to dá koukat.“ Měl jsem radost jako malej kluk s novou hračkou, o které si myslel, že je to krám a pak zjistil, že je vlastně úplně super. Ta nová hračka mi zachránila/umožnila strávit krásný den na sněhu, i když jsem nejezdil na kitu.

wing

Nikdy jsem si nemyslel, že bych toto mohl někdy napsat. Nebavilo mě jezdit na kitu, ale přesto jsem si užil parádní den. Slyšíte to? Nebavilo mě jezdit na ki!!! Tak silný zážitek to byl.

Sníh, který jsem na kita odpískal, byl pro winga požehnáním. Na winga je třeba povrch, který klade při jízdě co nejmenší odpor. Winga v začátcích držíte pouze v rukách, takže velký odpor je na škodu. V pozdějších fázích si vezmete trapéz na pas a winga k sobě připoutáte lankem, takže jeho sílu držíte zády, nikoli v rukou.

Sedm důvodů, proč wing na sněhu vyzkoušet:

  1. Je to fakt zábava. Větší, než to vypadá. Například kite je sexy už na fotkách nebo ve videu. Tohle ve videu vypadá jako nuda. Ale opak je pravdou. Wing je velmi zábavný!
  2. Je to poměrně jednoduché. Velice rychle se sžijete s křídlem a pak už to jde samo.
  3. Ovládání křídla je velmi intuitivní. Stačí pár zásad a je to. V podstatě se není moc co učit.
  4. Wing je velice jednoduchý na přípravu, nastrojení. Potřebujete pouze wing, snowboard nebo lyže, raději helmu, vítr a sníh. Rozbalíte a nafouknete jej hned u auta a pak ho snadno kamkoli přenesete. Nosí se snadno, hlavně ve větru, vítr ho totiž nadnáší, takže nenesete žádnou váhu.
  5. Není to ani tak náročné na ruce, jak to vypadá. Já hned poprvé jezdil dvě hodiny a celou dobu držel křídlo v rukách a pohoda. V pozdějších fázích může jezdec winga připoutat k tělu pomocí úvazku, podobně jako windsurfovou plachtu při windsurfingu.
  6. Je to velice bezpečné. Když se cokoli děje, prostě křídlo zahodíte a je to. Wing drží na leashi na vašem zápěstí nebo u pasu, takže vám neuletí, pouze vyvlaje a přestane vás táhnout.
  7. Je to skvělá průprava na wingování na vodě. Wing na vodě s hydrofoilem je královská disciplína. Už se na ní těším, ale bez přípravy na sněhu (nebo na zemi) si to nedovedu přestavit.

Jaké jsou pro wing nejlepší podmínky?

  1. Povrch je nejlepší rychlý bez odporu. Tedy tvrdší sníh a pokud prašan, tak pouze slabší vrstva lehkého prašanu na tvrdém podkladě.
  2. Je třeba maličko silnější vítr. Pro mě s křídlem velikosti 5 metrů čtverečních byl ideální vítr na osmičky až desítky draky (kolem 10 m/s). Ale mé váze na snowboardu odpovídá křídlo velikosti 6m. A platí, čím rychlejší povrch, tím slabší stačí vítr.
  3. Nejlepší je jezdit na návrší nebo na rovině, kde větru nic nebrání. S křídlem chytáte vítr přímo na zemi, zatímco s drakem vítr dvacet metrů nad zemí. Takže stačí i velmi malý kopeček, který vám zvedá vítr a už vám na winga nefouká. S drakem to vůbec nepoznáte, s wingem ano. Zase s wingem si kamkoli dojdete, je s ním velmi snadná manipulace.

Na čem všem se dá s wingem jezdit v zimě?

  1. Na lyžích – asi nejsnazší na začátek. Lyže mají malý odpor, pokud vám to nejede, můžete si zabruslit. Drží se nich snáze rovnováha. Na druhou stranu je člověk v postoji lyže směrem po jízdě a wing po straně trochu zkroucený.
  2. Na snowboardu – snowboard má větší odpor než lyže, takže jede pomaleji a na pořádný pojezd je třeba silnější vítr. Navíc je snowboard náročnější na rovnováhu. Vůbec neškodí, pokud umíte jezdit na snowboardu z kopce (např. toto není na kite vůbec potřeba, tam za vás řeší rovnováhu kite). Na druhou stranu oproti lyžím je postoj přirozenější, wing je v pozici před jezdcem, jezdec není zkroucený. Jedná se v podstatě o windsurfing na sněhu.
  3. Na bruslích na ledě – pozor, brusle mají téměř nulový odpor, takže jízda může být i při slabém větru velmi rychlá. Vřele doporučuji chrániče na kolena a zadek a helmu.

Na čem všem se dá s wingem jezdit v létě?

  1. Na vodě s paddleboardem – velmi vysoký odpor vody, takže nebudete dosahovat žádných velkých rychlostí. Není třeba silný vítr, na paddleboardu se spíše posouváte než, že valíte rychle.
  2. Na vodě s hydrofoilem – to už je úplně jiný sport. Jednak je to technicky dost náročné, jednak hydrofoil je na pořízení přeci jen drahý. Ale je to nejvyšší meta, co se s wingem dá jezdit.
  3. Na zemi na skatu, kolečkových bruslích, mountainboardu atd. Zase pozor, kolečkové brusle i skate mají minimální odpor, můžete snadno dosáhnout rychlosti, která vám už nebude příjemná. Nezapomeňte helmu a chrániče, na asfaltu je oceníte.

Chcete si winga vyzkoušet? Zavolejte + 420 606 079 786 nebo se stavte u nás v Mysticu.

Už příště sem dám hezčí fotky. Zatím nemohu, protože nové křídlo od Northu ještě nemělo světovou premiéru 😊.

Těším se na setkání na sněhu nebo u vody.

Přemek

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *